Honza Soukup je znám dlouholetou prací v dobříšském fotbale. Působil zde nejen jako hráč, ale léta i jako funkcionář, sekretář, trenér i správce fotbalového areálu. Několik sezon působil i jako okresní rozhodčí. Po skončení nedělního zápasu I. B třídy jsem ho požádal o rozhovor.

 

Co říkáš výsledkům a výkonům minulého víkendu A i B?

Tak bohužel víkend se nepovedl. U áčka jsem věřil, že si udrží domácí neporazitelnost a naváže na výkon, který předvedlo na Aritmě. Dobře rozehrané utkání jsme ztratili vlastními chybami a nedisciplinovaností. U B-týmu se dalo čekat těžké utkání s kvalitním soupeřem, bohužel výsledek je realita, mužstvo dává s potížemi sestavu dohromady a nedaří se navázat na loňskou sezónu.

 

Jak jsi začínal u fotbalu na Dobříši?

Pocházím z fotbalové rodiny, za Dobříš hrál můj otec i jeho tři bratři, a tak volba byla jasná. Fotbal jsem hrál za Dobříš od mládeže až po starou gardu. V 90 letech jsem z nouze začal s činností ve výboru, když jsem nahradil ve funkci sekretáře nemocného pana Durdila a zároveň začal psát články o dobříšské kopané do tehdejšího Příbramska. V dalších letech jsem pomáhal postupně ve všech funkcích, kde to bylo v klubu potřeba, protože v těchto letech se většina lidí vrhla na podnikání nebo musela dát přednost zaměstnání a sport šel stranou.

 

Jak jsem uvedl v úvodu, už léta jsi spojen dobříšským fotbalem v mnoha funkcích. Která činnost tě nejvíce bavila a na kterou nejraději vzpomínáš?

Každá funkce mělo něco, ale trénování mládeže byla třešinka na dortu a jsem rád, že jsem mohl být u fotbalových začátků hráčů, kteří dnes hrají za dospělé nejen za Dobříš.

 

Na které období a na které zápasy v minulosti nejraději vzpomínáš?

Samozřejmě bylo toho hodně, ale nejvíc vzpomínám na slavný postup do Krajského přeboru v roce 1998 a zápas s Černolicemi na domácím hřišti, kterému přihlíželo 2000 diváků, což byla vyšší návštěva než na ligovém zápase Lázně Bohdaneč – Slávia Praha, jak bylo zmíněno v článku, který tehdy vyšel v deníku Sport. Bylo to krásné období a znova jsem si ho připomněl při loňském pohárovém zápase se Slovanem Liberec.

 

Na které lidi v minulosti nejraději vzpomínáš?

Samozřejmě na všechny, kteří pomáhali udržet fotbal na Dobříši v těžkých letech, když se nedařilo a ve výboru nás bylo jako do mariáše – Josef Havlík, Karel Kadlec st. Josef Flachs a Jaroslav Vršecký. Z trenérů, se kterými jsem spolupracoval, to byli například Josef Vitásek, Josef Skočdopole, Karel Kadlec, Miloš Krátký, Míra Zubek, Josef Frait, Roman Janda, Josef Máša a další. Nerad bych na někoho zapomněl.

 

Jak vidíš současný a budoucí vývoj fotbalu na Dobříši?

Dobříš se vrátila na pozice, která jí léta v krajském fotbale patřila a vrcholem je samozřejmě současná divize prvního mužstva. Držet se ale na této úrovni není lehké. V současném období táhnou „A“ mužstvo odchovanci, což se odráží od dobré práce s mládeží v minulých letech. Pro tyto hráče je hrdost hrát za Dobříš v dobré partě. U mládeže jsou vždy ročníky, kdy se daří méně a kdy více. Zároveň hrozí odchody talentů do klubů hrající vyšší soutěže. Zažil jsem divizi i hrozící pád do okresního přeboru, ale vždy jsem věřil, že se najdou nadšenci, kteří pomohou dobříšskému fotbalu. A když vidím, kolik nejmenších s fotbalem na Dobříši začíná, jsem optimista.

Kopni to dál !Share on FacebookTweet about this on TwitterPrint this pageEmail this to someone