Josef Vitásek, dobříšská fotbalová legenda, by oslavil 28. března 90 let.

 

Pan Josef Vitásek už jako  školák miloval fotbal a především „fotbalovou branku“ takže ho  jeho starší bratr František v roce 1944 přihlásil do žákovského mužstva SK Dobříš. V roce 1947 už chytal za dorost a když v roce 1948 tragicky zahynul brankář Hostomic, byl zapůjčen do tohoto mužstva.  Zde chytal jak za dorost tak i za muže. Po této pro něj úspěšné brankářské škole, kdy si zachytal i za dorostenecký výběr Podbrdské župy v předzápase mezistátního utkání Československa s Francií v Praze na Letné a vrátil se v roce 1950 na Dobříš kde se v brance střídal s bratrem Františkem. Po vojenské službě, kdy chytal za PDA Orlová se i přes nabídky vrátil na Dobříš, která hrála v té době I. A třídu a později  v 60. letech i Župní přebor,  což byla třetí nejvyšší soutěž. V tomto období patřil Josef Vitásek mezi nejlepší brankaře a byl několikrát vybrán do výběru Středočechů k mezinárodním zápasům. Dokonce nastoupil v brance Československého národního mužstva v přípravném utkání hraném během soustředění v Příbrami.

Josef Vitásek odchytal 1150 fotbalových zápasů a k tomu ještě 800 v hokejové brance. S aktivní činností skončil po úrazu levé ruky v roce 1976. V roce 1968 začal i s trénováním ,,A,, mužstva Dobříše s přestávkami  17 let, kdy pomáhal zachraňovat Dobříš od sestupu do I. B třídy a následně byl u postupů do Krajského přeboru a v roce 1988 do Divize. K trénování se vrátil na Dobříš ještě v roce 1998, kdy trénoval „B“ muže a trenérskou kariéru zakončil symbolicky v den svých sedmdesátých narozenin. Jako trenér se angažoval i v mládežnických výběrech Středočeského kraje a České republiky, byl i instruktorem při školení trenérů. V roce 1995 byl v Paláci kultury v Praze vyznamenán ČMFS prestižní cenou Dr. Václava Jíry „Rytíř fotbalu 1995“.

V závěru své životní pouti si splnil ještě jeden společný sen, který připravoval se svým bratrem Františkem  a to knihu o dobříšském fotbale, která nakonec vyšla při oslavách 80 let fotbalu na Dobříši.

Fotbal zkrátka provázel Josefa Vitáska a jeho rodinu po celý jeho život a vůbec ho nemrzelo, že nesbíral ocenění na slavných stadiónech a v mužstvech velkých jmen. Radost z dobrých výsledků, přízně fanoušků a sportovní přátelství mu bylo vším a proto si zaslouží tuto vzpomínku.

 

dav

Kopni to dál !Share on FacebookTweet about this on TwitterPrint this pageEmail this to someone