Končí nám hodně zvláštní sezóna, která mi potvrdila jednu velmi pozitivní věc. Děti od 5 let se chtějí hýbat, baví je to, a pokud mají den, tak jsou neutahatelní.

 

Když jsme začínali koncem srpna, tak nám zůstalo v týmu cca. 15 dětí, které s námi již trénovali minulý rok. Cílem předpřípravky je přivést děti ke sportu, mít ho rád a chovat se v duchu fair-play. Ideální počet (prý) v této kategorii je 30 dětí. Tento cíl a ideální stav se nám podařilo realizovat během září.

Odtrénovali jsme ještě říjen s tím, že se připravujeme na zimní (halové) turnaje a domluvíme nějaké přáteláky s okolními týmy, ale bohužel pak to přišlo… tvrdá STOPka, která trvala až do února, kdy jsme sice v omezeném režimu a pouze venku v zimě a nepříznivém počasí mohli začít opět něco dělat.

 

 

Prvotní strach o to, kolik děti si najde jinou zábavu a k fotbalu se již nevrátí, rozprášilo jen několik tréninků za slušného počasí – během rozdělených tréninků se nám pravidelně střídalo 25–30 dětí. Co však následovalo, to překvapilo především trenéry, během března se kádr rozrostl na 40 dětí. A příjemným překvapením byly zejména důvody příchodů nových hráčů a hráček. Byli to sourozenci, kteří se do tréninku zapojili téměř samovolně, nebo to byli kamarádi ze školek, kteří slyšeli, že „je to super“. J Potom nezbývalo, než hledat další pomocníky v řadách rodičů a tak se realizační tým rozrostl o Michala Lomoze, Ondru Junka, Romana Klimta, Karla Vostrého, kteří doplnili původní trio Radim Weber, Matěj Lopata a Michal Doubek.

Koncem května se začala rýsovat ta nejsladší odměna fotbalisty – zápasy. Domluvili jsme se tedy se Sokolem Nová Ves pod Pleší a Tatranem Sedlčany na sehrání několika miniturnajů se střídáním pořadatelství. Zvládli jsme protočit všechny tři obce a tak si proti těmto soupeřům zahrálo vždy 12 dětí. Po prvotním rozkoukání, nehledě na počasí a kvalitu soupeře jsme odehráli mnoho minizápasů, kdy jsme se snažili přetavit tréninkovou dřinu v úspěch. Myslím, že se to povedlo – gólů padalo hodně, i několik povedených týmových akcí jsme viděli. Trochu jsme měli potíže s přepnutím hlaviček po zakončení útoku a snahy zabránit gólu soupeře a neútočení na míč po ztrátě. Vždy ke konci turnajů již vše vypadalo lépe a lépe a i kluci zjistili, že pokud se pokusí splnit některé naše rady, může to vést k úspěchu v podobě gólu.

 

 

Poslední dva víkendy pořádal OFS Příbram turnaje v minikopané (v Pičíně a Nové Vsi pod Pleší). Zde jsme přihlásili 3 týmy (po 6 hráčích) a nakonec jsme hráli 4 týmy (po 4 hráčích). Kluci a holky si vyzkoušeli souboje nejen s již známou Novou Vsí, ale také se Sokolem Pičín, Starou Hutí, Spartakem Příbram, Novým Knínem a Prostřední Lhotou. Začátek turnaje v Pičíně se opět značil velkou nervozitou, kdy jsme si stanovili celoturnajový „bojový“ úkol. Při rozehrávání roztáhnout trojici co nejvíce do stran, abychom získali prostor pro útok na branku. Úspěchem celého turnaje v ohromném vedru bylo, že všichni turnaj ve zdraví zvládli, že opět padlo spousta gólů, přestože jsme jich i hodně dostali, ale závěr turnaje splnil očekávání i v rámci „bojového úkolu“ a tím jednodušší cesta ke vstřelení gólu bez chumlů uprostřed hřiště a naopak při ztrátě míče snaha co nejrychleji míč opět získat.

Závěrečný turnaj v Nové Vsi se nesl v přátelském duchu, kdy kluci poznali opět nové soupeře (Láz, Milín, Novou Ves, Spartak Příbram, Pičín, Starou Huť, Jesenice) opět jsme se sešli v plném počtu, takže jsme s klidným svědomím opět vytvořili 4 týmy. Samotná hra se vyvíjela naprosto stejně jako předchozí zápasy a turnaje. Počáteční ostych a roztěkanost vystřídala bojovnost, kličky, úniky, góly, radost a zábava. Odměnou pro kluky byly medaile a „zlatý déšť“ se znělkou Ligy mistrů. 🙂

 

 

Zakončili jsme tím úspěšnou sezónu, protože se nám podařilo přilákat děti ke sportu, k fotbalu, chodili rádi a většinou s nadšením odcházeli.

Do příštího roku přeji všem hodně gólů, zábavy a radosti z fotbalu, ať už to bude v soutěži mladších přípravek, nebo stále v předpřípravce.

Radim Weber ml.

Za celý rok bych chtěl poděkovat hráčům za to, jak svědomitě a pilně během celého roku pracovali. Rodičům za to, že děti na tréninky i zápasy dovezli a motivovali je k pohybu a pokud byla potřeba, vždy ochotně pomohli s trénováním, nebo organizací. Speciální dík patří všem „stálým“ trenérům – Matějovi Lopatovi, Michalu Doubkovi, Michalu Lomozovi, Ondrovi Junkovi, Romanu Klimtovi a Karlu Vostrému. Téměř vždy jsme byli v optimálním počtu k počtu dětí.

Kopni to dál !Share on FacebookTweet about this on TwitterPrint this pageEmail this to someone